SMYSLY: BRÁNA K ROZKVĚTU SEBE-VĚDOMÍ VS. NÁSTROJ K OVLÁDÁNÍ ČLOVĚKA
Text: Margot SaRa
Proč jsou smysly pro osobní a duchovní rozvoj tak důležité? Smysly se při vědomém uchopení mohou stát bránou k mimosmylovému vnímání. Mají funkci ladičů, přitahující ch s námi rezonující, fyzicky vnímatelné prožitky, a v neposlední řadě jde o úžasný nástroj ke komunikaci s Božstvím skrze cítění. Přesto, nejednou jsem se setkala s lidmi, kteří si smyslové prožívání podvědomě zakazovali. Velmi často se jedná o programy, které pocházejí z asketických či represivně-křesťanských vtělení. Tento zápis mívají právě lidé se silným duchovním cítěním, jejichž původ duše je převážně mimo-zemský. V jistém smyslu je paradoxní, že se v podvědomí těchto lidí duchovní svět s tím smyslovým naprosto vylučuje.
Asketické programy duše: podvědomý zákaz smyslovosti
Na začátek se s Vámi podělím o zkušenost z praxe. Opakovaně jsem se setkala s lidmi, kterým se duchovní vývoj stal jakousi ochranou maskou, zakrývající vnitřní umrtvenost, která byla mimo jiné způsobena odmítáním fyzického světa smyslů. Vnitřní apatie a letargie zde bývá navenek maskována ledovým klidem a snahou působit osvíceně. To vše je zviditelněným programem, uloženým v podvědomí, který chrání dotyčného před traumaty minulosti, do doby, než bude připraven či ochoten do nich nahlédnout.
Tímto příkladem chci poukázat na skutečnost, že v mnohých citlivých a zralých duších stále mohou existovat silné programy starého paradigmatu, které tělu dávají informace ve stylu ,,duchovní realizací projdeš jedině skrze odhmotnění".
Nezřídka se také stává, že tyto informace bývají vázány na vzorce strachu z opuštění, které zase pocházejí ze zcela jiných zdrojů: z rodové linie. Pak dochází k tomu, že než aby člověk žil naplno a vyvíjel se skrze vztahy, raději volí absolutní izolaci, aby nemohl být opuštěn a zraněn. Tak se na sebe vážou zdánlivě nesouvisející vzorce blízké i dávnověké minulosti, aby na sebe nabraly komplexní podobu, která člověku předává iluzorní obraz o sobě samém.
Samozřejmě, asketické a další zmíněné programy lze pomocí řízených meditací uvolnit a přepsat. Z takového ještě před nedávnem uzavřeného, kamenně se tvářícího mudrce, se pak stává člověk plný života, který cítí a vnímá, usmívá se, a - v dobrém slova smyslu - nepoznává sám sebe. Tyto programy tedy nejsou ničím neřešitelným, z čeho bychom měli propadat obavám a panice.
Tyto otisky jsou navíc, kromě zmíněných individuálních případů, součástí kolektivního pole, v němž stále přežívají přesvěčení starého paradigma v rámci duchovního vývoje.
Spojitost deprese a úniku ze smyslových prožitků
Za sebe můžu říct, že když jsem se ocitla v situaci, v níž jsem se cítila bezmocně, ptala jsem se svého Vyššího Já, zda mohu udělat něco, abych se začala cítit lépe a našla východisko. Přišla jasná odpověď: prodchni svým vědomím fyzické smysly.
To mi připomnělo společný rys lidí trpících depresí, kteří vyzařují jako napůl živí, napůl mrtví. A tuto polovičatost způsobuje právě strach prožívat život - snaha utéct z těla, necítit duši, neprožívat přítomně svými smysly.
Je to logické: jak můžeme cítit radost ze života, když odmítáme cítit vůni květů? Jak můžeme cítit vděčnost za to, že jsme, když nevyužijeme příležitosti zhluboka se nadechnout na čerstvém vzduchu? Jak můžeme být fascinovaní pestrostí života, když během jídla neoceňujeme jeho chuť, ale odebíráme se svými myšlenkami jinam?
Společenská straregie k zotročení smyslů
V souvislosti se zmíněným starým paradigmatem se dotknu jednoho mýtu, a to, že smyslové prožívání nás může zotročovat. V první fázi můžete mít pocit, že toto tvrzení je oprávněné: vždyť co dělá konzumní způsob života s lidmi a jejich potenciálem? Zdá se, že nežijí pro nic jiného, než pro smysly. Takovéto vyobrazení fyzických smyslů skutečně nevyvolává lichotivý obraz, co říkáte?
Pojďme se však podívat dál, do souvislostí v kolektivním poli sociopolitické vládní struktury. Ve struktuře systému současnosti si můžete všimnout toho, že naše ,,doba informační" je primárně zacílena na smysly. Podvědomí člověka, který žije ve městě, je dnes a denně vystaveno miliardám propagačních a manipulačních podnětů, které jsou zacíleny na jeho smysly: skrze slogany, barvy, vůně - to vše, se záměrem vyvolat potřebné dojmy a získat nad jeho svobodnou vůlí určitou kontrolu.
To, k čemu v této společnosti dochází, není probuzení smyslů, ale naopak jejich zotročení. Vládní struktury si moc dobře uvědomují, že zaměstnají-li člověka informační přehlceností, získávají ho na svojí stranu.
Přesněji řečeno, smysly se tak začínají otupovat, a jejich schopnost spojení s intuicí zakrňuje. Smysly jednoduše nemohou sloužit svému původnímu účelu, jsou-li denodenně ponořeny do nízkovibračních záležitostí, jako je reklama založená na manipulaci.
Tento bod je skutečně důležitější, než si můžeme myslet: vazba mezi tělem a duší je spojitou nádobou, a tak, znecitliví-li naše smysly, znecitliví tím i naše intuice, a zákonitě využívání své svobodné vůle. Krásným příkladem, který v praxi může popsat návaznost tohoto řetězce, je fyzické zdraví; jsme-li citliví vůči smyslovému prožívání, můžeme jasněji vnímat intuitivní impulzy, jaká potravina je pro naše tělo (ne)vhodná.
Naopak, jsou-li naše smysly otupeny - a v masovém měřítku se tak děje skrze potravinářský průmysl, jehož produkty jsou k oslabení našich smyslů jako stvořené - nebudeme schopni včas detekovat náš zdravotní stav. Co víc, nebudeme si vědomi, proč se to děje, budeme se cítit bezmocní, a tak svěříme svůj osud do rukou lékařů, vázaných na farmaceutický průmysl, který opět funguje skrze energetický otisk ,,svěření svobodné vůle ze strachu". Samozřejmě, strach je vibrace zodpovědná za mnohé, a mimo jiné významně podporuje nedostatečnost smyslově-intuitvního napojení na sebe sama.
Nerada bych se zde pouštěla do konspiračních teorií a otevírala téma všelijakých možných egregorů na této planetě. Spíše předkládám podnět k uvědomění, jak ohromnou sílu a moc v sobě naše fyzické smysly musí mít, když se staly terčem a cílem systému k získání lidské přízně a vůle.
Smysly a mimosmyslové vnímání
Pokud jsou naše smysly citlivé, přirozeně napojené na intuici a skutečné potřeby těla, získáváme tím schopnost sebevlády. Žádné strategie a iluze na nás nemohou, protože si začneme uvědomovat, že vše, co vnímáme skrze smysly: barvy, vůně, předměty, kterými se obklopujeme - to vše, formuje naši realitu. Stávají se z nás spolutvůrci, kteří se svou energií podílejí pouze na tom, co vytváří skutečné hodnoty, potřebné k dlouhodobé /fyzické, duševní, duchovní/ prosperitě.
Ostatně, ne náhodou je praxe mystiků a tantra-jógínů plná technik zaměřených na meditaci a koncentraci na jednotlivé smysly. V dávnověku si lidé moc dobře uvědomovali, že jedině vytříbením fyzických smyslů, vědomou pozorností věnovanou svému fyzickému tělu, se mohou otevřít jejich jemnější smysly, které jsou stejně tak důležitou, ne-li nezbytnou součástí našeho života. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, nám jako lidem je vrozenou genetickou výbavou z hvězd umožněno prožívat život všemi smysly i nadsmysly.
K tomu se však nemusíme stát jógíny a mystiky, kteří se několik hodin denně věnují meditační praxi. Bdělost a přítomné prožívání smyslových prožitků lze začlenit do běžného, každodenního života: ve chvíli, kdy pijeme vodu, dýcháme, pozorujeme přírodu,.. Základem je obklopit se takovým společenstvím lidí, mezi nimiž se cítíme dobře a spokojeně, a obklopit se vysokovibračním prostředím, jako je příroda, krystaly, květiny, apod.
Díky tomu, že jsme bdělí ke smyslům, otevíráme zároveň náš kosmický kanál, napojený na fyzické tělo. To je důvod, proč je v ideálním případě mimosmyslové vnímání a smyslovost jednou stranou téže mince. Tak k nám mohou přicházet cítitelným, skoro až hmatatelným způsobem vyšší inspirace a vize, které díky propojení s tělem často sdělují informace, velmi užitečné pro zkvalitnění našeho individuálního života, nebo celkově života na Zemi.
Naštěstí, prolnutí smyslů a nadsmyslů prochází kolektivním procesem obrody, a Nové Paradigma čím dál více směřuje k vtěleníduchovních paprsků vědomí do fyzické reality. Dochází postupně ke ztenčování ,,mezery" mezi Duchem a Tělem, což se krásně projevuje na již zmíněné skutečnosti: jsme-li ukotveni do těla a prožíváme život všemi smysly, prožíváme jej zároveň svým (nejen) šestým smyslem.
Přeji nám, ať jsme vědomými spolutvůrci života, kteří vnímají život všemi smysly.
S láskou
Margot SaRa
Článek (nebo jeho části) je možné dále sdílet s uvedením autora a s aktivním odkazem na stránky: www.kristalovaplaneta.webnode.cz